Tentokrát jsme zaslzeli po mých rodných Vršovicích. Sraz jsem stanovil na 17h v Restauraci U Slámů, která nachází se v ulici Starostrašnická. Jako výchozí bod pro útok na Vršovice od východu se jevila zcela ideální. Čekám v dešti před hospodou abych neměl moc velkej náskok, naštěstí Honza Kaktusář dorazil na čas, takže startujeme ve dvou (se to lépe chlastá). Vzápětí se přidává Erik, takže dáváme ještě jedno (nejen ze slušnosti) a taky předkrm ve formě utopených buřtíků.
Následuje přesun do knajpy, nebál bych se ji označit jako pajzl nejhrubšího zrna, jménem Na struze, jež sídlí na rohu ulic Nad Primaskou a U Nových Vil (nové víly by jistě byly zajímavější). Tyhle pajzly ale mají obvykle docela "atmosféru" a není to jen mlhou hustou tak, že by se dala krájet. Je to hlavně obsluhou, která je pozorná, milá a vstřícná a taky pivem, který je dobře ošetřený ale přitom hodně laciný. Je to ten typ hospody jako třeba U Žaludů v ulici Na Zbořenci, nebo U Staropramene v Nádražní. Prostě oáza, která doufám jen tak nevyschne ani po tom nešťastným zákazu kouření (a to jsme všichni drsní dědci zapřísáhlý nekuřáci, že by i Mirek Dušín zaplesal). K výpravě se zde přidal Vašek, takže další půllitr bahna nad plán...
Vyrážíme konečně do Vršovic, kde na rohu ulic Na Hroudě a V Předpolí je útulná hospůdka u Žirafy. I tady místní figurky čile paří, hrají na kytaru a užívají si. Zmoženi a vyhládlí si dáváme další utopence jako předkrm, snad to povodí Vltavy stíhá zásobovat. Zde je naše parta největší, přidal se Michal a taky abstinující Dlouhán, který ovšem při výstupu z podniku pod vlivem zásahu z centrály skupinu opouští a směřuje k rodinnému krbu.
My ostatní se ale nevzdáváme a míříme k další štaci, která je nedaleko hned před stadionem Slavia a jmenuje se Stará kotelna. Čekání na slibné jalapeňos zapečené s modrým sýrem si krátíme úvahou, jak asi hoří taková stará kotelna... Jedná se ale o restauraci moderní s obsluhou sice ochotnou leč nepatrně zmatenou. Zmateni jsme však byli posléze my sami, když nám byly objednané jalapeňos servírovány v pěti porcích místo jedné, která obsahuje pět papriček. V lehké depresi, zda to dokážeme všichni pozřít se mi zdařilo zabít jedno pivo. Zatímco obsluha vytírá pod stolem, zjistili jsme, že papričky nejsou zas tak ostrý, jak by se čekalo, což přesvědčilo i Vaška, aby ochutnal. Prostě ta pravá pohoda, že se nám ani nechce do deště.
Pravidla jsou neúprosná a hlavní rozhodčí by nám to flákání neodpustil, musíme tedy dál. Tentokrát je přesun výrazně delší. Promoklí usedáme až v restauraci u Klokoně na rozcestí Kodaňský a 28.pluku. Zde lze ochutnat poněkud exotičtější pivo Krakonoš, z nejmenovanýho pivovaru, kde sudy přikuloval společně s cikány během normalizace František Vaněk. Naštěstí to zde není "celé na hovno", takže si dáme konečně větší porci masa z grilu a další Krakonoše, snad nám z toho nenarostou fousy.
Pokračujeme hned o dům dál v hospůdce U čarodějnice, která se stala takovým klubíkem pro klidný večerní posezení. Je tady docela ticho, který nepatrně ruší snad jen přímej přenos tenisovýho turnaje, bez něhož Erik prostě nemůže dejchat. Naštěstí se odtrhne a musíme ještě stihnout dlouho očekávanej sklepní lokál U starejch hadrů. Tam už jsme ale jen čtyři, Michal byl taky odvolán z centrály. U starejch hadrů nás jako obvykle zamkli za katr, ale nevadí, těšili jsme se, že si zahrajeme zase fotbálek. Bohužel jeden půllitr to nepřežil (proč zrovna ten můj? že bych ho špatně postavil?), tady ale uklízíme sami.
Závěrem konstatuji opět velmi úspěšnou tour, která ukázala skrytej potenciál Strašnic. Třeba se ještě vrátíme.
Zapsal Vlasík.
Žádné komentáře:
Okomentovat