Další postup tedy byl za nejbližším rohem do putiky U suchý dásně. Zde došlo k standardnímu vyprázdnění tří sklenic a v očekávání další drobné chuťovky jsme zamířili do Resslovky k parašutistům. Cestou přes Dittrichovu ulici jsme samozřejmě prozvonili Berťase, tentokrát opět neúspěšně. U parašutistů jsme ochutnali smažené papričky jalapeňo plněné sýrem s modrou plísní (pravděpodobně tedy Nivou). Jejich síla byla příkladná. Takto uspokojena odebrala se naše skupinka do oblíbeného pajzlíku U žaludů. Tentokrát se nás žádný ze štamgastů nepokoušel adoptovat (historka poněkud staršího data dosud nepublikována - pokud však vůbec publikovatelná). Namísto toho zde tedy dnes opět působila naše oblíbená obsluha, slečna poněkud drsnějšího chování zato však příjemného vzhledu. Skoro se nám ani nechtělo odejít. Pokračovali jsme do podniku pochybné pověsti Milá tchýně, kde však obsluha byla také velmi příjemná. Rádi jsme otestovali i zdejší degustační menu karibských rumů.
Tímto opustili jsme ulice Nového města pražského a přes stříbropěnnou řeku Vltavu vydali jsme se ku Smíchovu. Jako první podnik na této straně řeky zvolili jsme až hospodu Jamajka. Po splnění povinných sklenic není důvod k dalšímu zdržení a v očekávání zvěřinových specialit odebíráme se ku restauraci U žíznivého jelena. Zdejší jelení klobáska nás dle očekávání nadchla velmi. Nezbývá než závěrečný přesun do méně útulné restaurace Lokál. Tato zvolena jako terminál (koncový bod trasy) zejména z důvodu velkoplošné TV, kde Erik shlédl výše zmíněný fotbalový zápas. Hodina pokročilá, plotna studená, únava silnější než žízeň, všechny tyto příznaky společně určily, že se zde naše skupinka definitivně protentokrát rozpadla zanechavše Erika přilepeného k placce s fotbalem.
Závěrem konstatuji úspěšnou tour, která pravidelné účastníky oslovila právě nenáročnou trasou s ověřenými hospodami. Už teď se těšíme na další kolo.
Zapsal Vlasík
Žádné komentáře:
Okomentovat